Musí při tom znát latinsky, aby rozuměl nařízením lékařských předpisů a lékařskému vědění.

Aromatářem (lékárníkem) nesmí být ani chlapec, ani příliš mladý jinoch, ani nadutec, ani marnivec nebo člověk ženám a pošetilostem oddaný. Nechť vystříhá se hry a pití, ať je pilný, umírněný, laskavý a počestný boje se Boha a vlastního svědomí. Konečně je aromatář povinen oženiti se ve svém mládí, neboť učiní-li tak, zkrotne jeho mladost a bude kliden, mírný a počestný a hově stále své mužnosti spíše ve své manželce najde potěšení a tak rozkoš přispěje k zdokonalení jeho díla.“

Aromatář musí být spolehlivý, rozmyslný a vážný, svědomitý, aby ničeho nepodnikal proti svému svědomí a cti lékařově. Aby nevydával abortiva (látky, vyvolávající potrat), jedovaté nápoje, aby sirupy vyráběl z cukru a ne z medu, aby bez vědomí lékaře nezaměňoval léčiva. Nechť odstraní věci, jež zestárly a účinnosti pozbyly. Ať neukládá vlhké byliny nebo kořeny, ježto postupem času hnijí. Též se sluší, aby aromatář rozpoznával správně, chutí i čichem, všechna simplicia (léčiva).

V případě, že by některý mladý a nezkušený lékař chtěl sestrojiti hrozné a nepříjemné léky, tehdy sám aromatář ať tomu nedopustí a řekne lékaři, aby volil příjemnější a lepší.

Budiž také řádně vyučen a zkušený ve svém umění, nikoli nováček a ne-vzdělanec, ježto jest mu zacházeti s lidským životem, jenž ze všech pozemských věcí jest nejdražším. Nebudiž ani chtivý, ani lakotný, ani výstřední milovník peněz. Nechť neprodává nic dráže, než má právo žádati, vždyť je lepší spravedlivý přiměřený výdělek, než veliký, vydřený na chudých a provázený jejich kletbou.