Budova Soudu

 V této budově se nově náchází informační centrum. Zde můžete získat důležité informace z oblasti turistiky, ubytování, stravování. Je zde možnost zakoupit různé upomínkové předměty, získat propagační materiály, nebo navštívit veřejný internet s možností tisku dokumentů.
Turistické centrum vám poskytne odpočinkovou místnost kde můžete dobít svůj mobil, připojit se na wifi a dopřát si chvilku oddechu.    
Muzeum vám nabídne zajímavé expozice selské světnice, školní třídy, zbrojnice, četnické stanice a městských šatlav,  historické prádelny, autentické Javornické lékárny, místnost s     připomínkou na řádové sestry, které zde působily jako šičky ornátů a náboženských motivů.     
Expozice historie plynárenství vám ukáže jak se využíval plyn v Javorníku od prvopočátku až po současnost.


Historie budovy soudu č.p. 7

Bývalá budova zemského soudu č.p. 7 je empírovou budovou se starším jádrem a pozdější úpravou, postavenou na biskupských pozemcích pod zámkem Jánský Vrch brzy po ničivém požáru města v roce 1825. Nová soudní budova se sousední sýpkou zřejmě rozšířily starší zástavbu směrem do náměstí. Částečně tak pohledově zasunuly kostel Nejsvětější Trojice z náměstí do Puškinovy ulice.

POPIS BUDOVY PRO „FAJNŠMEKRY“

Situace: Budova bývalého zemského soudu je obdélného protáhlého, mírně zalomeného půdorysu s drobnou dvorní přístavbou, zabírá jižní stranu náměstí Svobody. Soudní budovu spojoval dvůr se sousedními budovami – vlevo s farou a bývalou věznicí, dnešní budovou č.p. 12, vpravo se sýpkou, dnešní budovou č.p. 65. Mezi farou a soudní budovou je úzká ulička do dvora, domy jsou rozepřeny rampouchy. Dvůr náležící k budově č.p. 7 je vymezen zdmi biskupských sklepů (na pozemku Charity Javorník), a krátkou zděnou zídkou na západní straně. Budova je umístěna do úpatí svahu zámeckého ostrohu, zřejmě proto je úroveň terénu dvora výše než úroveň náměstí. Bývalá soudní budova je patrová, částečně podsklepená, zastřešená valbovou střechou. Štítová strana domu je členěna 5 okenními osami, podélná strana obrácená do náměstí po úpravách 11 osami. Hlavní vstupy do budovy jsou situovány na střed štítové strany a do 4. osy podélné fasády (počítáno zprava). Dvěma dvorními vstupy v patře a mezipatře se vychází na dvůr.

Dispozice: Budova byla pro zemský soud funkčně rozdělena na obytnou a správní část. Obě části jsou dispozičně v kolmém postavení, jsou vzájemně propojeny podélnou komunikační osou a za sebou řazenými místnostmi. Základními komunikačními uzly jsou v obytné i ve správní části budovy schodišťové haly se schodišti do patra a na půdu. Jsou spojeny podélnou komunikační osou. Obytná část vyplňuje východní stranu domu, je dispozičně řešena vůči vstupu z Puškinovy ulice. Je trojdílné dispozice. Správní část je řešena dispozičně vůči vstupu z náměstí. V příčném i v podélném směru se drží základního trojdílného dispozičního členění. Podélná komunikační osa dělí v příčném směru přízemí správní část budovy na přední a zadní trakt. Vstupní předsíň ho dělí v podélném směru na trojdílný levý díl původně s úřadem soudu a pravý díl původně zřejmě s hospodářským zázemím budovy, a patrně i s kočárovou. Zadní trakt přízemí vyplňuje řada cel se samostatnými vstupy do dlouhé úzké podélné chodby. Chodba se přizpůsobuje zakřivením půdorysu cel, pro které bylo evidentně využito zdiva starší zástavby jižní strany náměstí. Z chodby je přístupný také sklípek situovaný do středu budovy. Patro se přizpůsobuje dispozici přízemí, správní část je opět v příčném směru třítraktová. Místnosti předního traktu jsou řazeny za sebou a jsou vzájemně propojeny s místnostmi obytné části budovy. V zadním traktu jsou po stranách schodiště místnosti se vstupy z chodby.

Architektonický popis: Centrálním prostorem obytné části budovy je schodišťová hala se schodištěm do patra a na půdu. Se schodišťovou halou a soudní síní ve správní části budovy je spojena podélnou komunikační osou vybíhající z její západní strany vedle schodiště. Vstupní hala obytné části domu je zaklenuta dvěma poli pruských kleneb opřených do zdí a klenebního pasu. Je vydlážděna šachovnicovou dlažbou z jesenického mramoru. Schodiště se klene nad místností s velkou pecí, původně patrně otevřenou do předsálí soudní síně. Před místnost s pecí byla do schodišťového prostoru vložena ještě menší místnost s okénkem do místnosti s pecí. Po stranách vstupní haly jsou plochostropé místnosti – vlevo jedna větší místnost, vpravo tři místnosti řazeny za sebou, otevírající se do předsálí soudní síně ve správní části budovy (přední místnost je ještě rozdělena příčkou na dva menší pokoje). V patře je prostorný byt s pokoji, chodbou a kuchyňkou.

Obytné místnosti v přízemí i v patře byly vytápěny kamny. V pokojích některá kamna ještě stojí. U nástupního schodišťového ramene se dochoval přikládací otvor do kamen, která stála ve výklenku pravé obytné místnosti. V přízemí mají pokoje prkenné podlahy, v patře parketové. Dle průzkumu jsou prkenné podlahy v přízemí, vpravo, položeny na betonových plotnách, což dokládá pozdější úpravy, a eventuelně i zasypání původních sklepů. Chodba v patře má podlahu teracovou. Horní byt, protažený drobnou přístavbou do dvora je přístupný i zadním vstupem po venkovním schodišti o čtyřech kamenných stupních. Kamenné dláždění má i prostorná podesta. Podle otvorů ve zdi dvorní přístavby se vstupem, bylo venkovní schodiště původně kryté – zřejmě dřevěnou verandou. Ve vstupu jsou dochovány empírové dveře.

Správní část je větší než obytná, je dispozičně řešena vůči vstupu z náměstí. Do průniku vstupní předsíně a podélné komunikační osy je vložena schodišťová hala se schodištěm do patra a na půdu. Komunikační prostory v přízemí jsou vydlážděny kamennou dlažbou a klenuty soustavou pruských kleneb opřených do zdí a klenebních pasů, klenby vstupní předsíně jsou ozdobeny štukovými okrouhlými zrcadly.

V levém dílu správní části budovy v přízemí, tj. ve středu budovy, byly řešeny soudní spory. Tento díl je opět trojdílný. Jeho místnosti jsou řazeny za sebou od obytné části směrem ke schodišťové síni správní části budovy, do které se otevírají malým dvoukřídlým okénkem. Má svou předsíň representativního charakteru, soudní síň a pokoj pro soudce. Do předsíně se původně vjíždělo bránou a otevírala se i do podélné komunikační osy. Representativní charakter dává předsíni trojdělení prostoru, klenutého třemi poli pruských kleneb s pasy sbíhajícími do pilastrů s profilovanými hlavicemi. V souvislosti s úpravami v 1. čtvrtině 20. století byla do síně vložena místnost s okénkem do zbývající části síně. Předsíň je podsklepena sklípkem se vstupem z podélné komunikační osy. Sklípek je dvoukomorový, má po celém obvodu vyzděné a omítnuté lavice, má větrací okénko a betonovou podlahu. Je zaklenut valenou klenbou menšího vzepjetí. Předsíň je předsálím vyvýšené soudní síně, do níž se vstupuje po třech dřevěných stupních. Soudní síň je klenuta dvěma poli rozměrných pruských kleneb. Pro jejich klenební pasy byl do prostoru vysunut ze zdi u vstupu masivní pilíř. Soudní síň byla zřejmě dle výklenku ve zdi původně rovněž otevřena do podélné komunikační osy. Soudcův byt je zaklenut soustavou pruských kleneb, vyhřívají ho kamna, pocházející z poč. 20. století. Do zadního traktu levého dílu jsou situovány cely. Cely zjevně využívají zdiva starší zástavby, dodnes se dochovaly téměř v intaktní podobě, včetně truhlářských prvků a dláždění. Každá cela má samostatný vstup z chodby. Zadní cela je klenuta křížovou klenbou a vydlážděna valounovou dlažbou. Ostatní cely jsou zaklenuty valenými klenbami. Jedna z nich je vydlážděna keramickou dlažbou, ostatní mají podlahu betonovou. Přední cela je nejužší, s okénkem otevírajícím se do větší místnosti s mramorovou vanou.

V pravém předním dílu se nachází větší místnost klenutá pruskými klenbami, dnes využívána jako zázemí pro turisty.

Místnosti i prostorná a rovná podélná chodba v patře mají stropy plochostropé (s výjimkou sociálního zařízení v zadním traktu, klenutého valenou klenbou). Pokoje jsou vytápěny kamny, mají parketové podlahy, na chodbě je položena prkenná podlaha. Chodba je od schodišťového prostoru a od chodby obytné části oddělena dřevěnými prosklenými příčkami.

Bibliografie

• Miloš Melzer – Jindřich Schulz s kolektivem, 1993, „Vlastivěda šumperského okresu“
• Rudolf Zuber a kolektiv, 1966, „Jesenicko v období feudalismu do roku 1848“