Jméno vsi v české   (1882) i německé podobě (Weissbach, 1290) je spojeno s potokem, u něhož byla založena. Součástí vsi je osada Kohout (německý název Hamberk do roku 1949). Katastrální území zaujímá 1169 hektarů polí, luk a lesů. Severní okraj katastru je totožný se státními hranicemi s Polskou republikouBílý Potok leží v sousedství Javorníka. Ves se  táhne podél potoka v střední nadmořské výšce 287 m, na dvě poloviny ji rozděluje silnice směřující z Javorníka na severozápad do Horních Hoštic a Bílé Vody, resp. na sever do Pačkova (Paczków).
Pozemkové knihy začínají 1622, církevní záznamy 1686. Obec užívala pečeť sv. Vavřince, patrona zdejšího kostela. Nejstarší otisk pečetidla je z roku 1722. Obec neměla nikdy svůj vlastní znak, byť v německé vlastivědné literatuře se objevuje jeho vyobrazení, vycházející právě ze znameni na obecních razítkách ve 30. letech 20. století. Znakem Bílého Potka by podle ní měl být v modrém štítě zlatý postavený snop a za ním zlatá kosa zkřížená se zlatými hráběmi.

1.  ledna 1976 byl Bílý Potok administrativně přičleněn k Javorníku.

V současné době je v Bílém Potoku evidováno 104 adres: 98 čísel popisných (trvalé objekty), 6 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty) a 243 obyvatel (z toho 117 mužů a 126 žen).
                                                                              Historie

Z historie se dovídáme, že Bílý Potok byl i s kostelem založen ve druhé polovině 13.stoleti, snad v době, kdy vznikl Javorník. Ves čítala 26 velkých lánů, z nichž šoltýsovi patřily čtyři, dva náležely kostelu. K vesnici patřily dva svobodné statky, první ležel u Kohoutu, druhý kolem Lípového vrchu (Lindenberg). Bílý Potok patřil částečně vratislavskému biskupovi (podrobnější zprávy však známe až z roku 1585) a částečně zdejšímu fojtství, kdežto Kohout byl lenním statkem.V roce 1348 řádí v Bílém Potoku a okolí mor.
Roku 1428 vpád Husitů, přicházejících z Čech, místo zpustoší a odhání všechen dobytek.
Roku 1468 vojsko Jiřího z Poděbrad Bílý Potok drancuje a vypaluje. Tři roky poté vládne ve zpustošeném území krutá zima. Z těchto katastrof se vesnice vzpamatovává až začátkem 16. století.
Počet poddaných biskupa se zvýšil kolem roku 1627, kdy část svobodného statku na Lípovém vrchu přešla do biskupského vlastnictví. Šoltéství přešlo roku 1637 od jeho dlouholetých držitelů  Grütznerů, do vlastnictví Jana Beera, hejtmana na Jánském Vrchu, který už předtím koupil Kohout, a stalo se rytířským statkem.
Za třicetileté války (1618-1648) jsou roky 1636-1648 pro obec obzvlášť osudové. 13.7.1639 zde řádila bitva v „Komáří dolince“ mezi císařskými vojsky a Švédy, přičemž část obce vyhořela. 1642 nastává znovuosídlení Bílého Potoka. 1648 otmuchovský úřad podřizuje Bílý Potok Jánskému Vrchu. Třicetiletá válka dopadla na všechny tak tíživě, že v polovině 17. století patřil Bílý Potok mezi nejchudší vesnice Jesenicka.
Slezské války (1740-1763) a zvláště sedmiletá válka (1759-1763) vrhají Bílý Potok pustošením
a pobytem vojska do velké bídy. Rozdělením Slezska v roce 1742 se ves ocitla přímo na hranici mezi Rakouskem a Pruskem. Josef II. se při pohraniční cestě z Javorníku do Bílé Vody krátce zastavil i v Bílém Potoku. Majitelé Kohoutu a šoltéství sídlili na zámečku v sousedním Fuchswinklu (Lisie Kąty), který se ocitl v Prusku. To mělo negativní dopady i na robotní povinnosti.
V bavorské válce (též bramborová válka) o dědictví trůnu obsazují 1779 Prusové Javorník a okolí
a vybírají od obyvatelstva bezohledně velké poplatky.
Prusko-rakouská válka (též bratrovražedná válka) v roce 1866 opět přináší průchod a ubytování pruských útvarů, avšak žádné útrapy a utiskování. Mladí muži prchají ze strachu před pruskými odvody do lesů.
První světová válka a její důsledky (1914-1918); hned na začátku války obdržel určitý počet záložníků povolání  do zbraně; doufají, že  za  několik měsíců budou opět doma. Existují poukázky
na spotřební zboží, potraviny, jako brambory a obilí jsou vydávány na příděl. Drahé kovy se musí odevzdat i kostelní zvony. Mnozí muži z Bílého Potoka umírají hrdinskou smrtí. Konec války vede k rozbití Dunajské monarchie, vzniká Československá republika (28.10.1918). Roku 1922 je zasvěcený pomník padlým (uvedeno 42 jmen) občanům Bílého Potoka a osady Kohout v první světové válce.

Památník věnovaný obětem 1. světové války od Engelberta Kapse (1888-1975) stojí na návsi v Bílém Potoku před kostelem sv. Vavřince.

Druhá světová válka (1939-1945) přináší hodně utrpení a bídy i do Bílého Potoka. Nacistické plány na ovládnutí světa zaplatilo svými životy ve druhé světové válce 65 místních mužů.



V lednu 1945 prochází Bílým Potokem tzv. pochod smrti vězňů z koncentračního tábora v Březince (Birkenau). Sedm vězňů, kteří se zde stali oběťmi
tohoto pochodu, je pochováno ve společném hrobě na místním hřbitově u jižní strany kostela (kulturní památka). Původní společný hrob byl objeven na bývalém mrchovišti.

Bílý Potok byl osvobozen 5.5.1945.
Po skončení  druhé světové  války a novém  osídlení  (do pohraničí začali přicházet na výzvu vlády
a zemských orgánů noví osídlenci) nemohly české rodiny zajistit chod všeho, co patřilo k životu obce před válkou. Zůstal zde lihovar, který byl združstevněn a nakonec zanikl. Dvůr v Kohoutě v roce 1949 převzal Státní statek v Javorníku. V obci vzniklo pastvinářské družstvo a později JZD, ale to se nakonec v roce 1963 společně s Bílou Vodou stalo také součástí javornického státního statku. Školka a škola byly zrušeny, občanům zůstal v roce 1990 v místě jen obchod a hostinec.
Historie Bílého Potoka byla ve středověku mnohem bohatší, než tomu bylo v novověku a zejména po roce 1945.
Vývoj počtu obyvatel:
I když statistická data z počátku 19. století nejsou zcela spolehlivá, přece je z nich patrný ustavičný růst obyvatel.V roce 1806 bylo ve vsi 120 domů a 738 osob, z toho 24 domů a 166 osob patřilo k šoltéství, zbytek k biskupství. V roce 1836 zde žilo již 926 osob (v Bílém Potoku 126 domů a 814 obyvatel, v osadě Kohout 29 domů a 112 obyvatel), roku 1869 pak 996 osob ve 150 domech. V roce 1900 zde bylo při sčítání zjištěno 163 domů a 827 obyvatel, z toho v osadě Kohout 31 domů a 113 obyvatel, všichni německé národnosti. Po roce 1918 se zde objevila nepatrná česká menšina. V roce 1930 žije v Bílém Potoku 673 a v osadě Kohoutu 99 obyvatel, česká menšina je tvořena 10 Čechoslováky.
K radikálnímu obratu došlo až po roce 1945. Podle údaje z roku 1950 počet usedlíků klesl na 453 obyvatel ve 151 domech. V následujícím období tento trend pokračoval a v roce 1991 zde bylo dokonce již jenom - 282 obyvatel a 104 domů a v roce 2001 281 obyvatel (v osadě Kohout 2) a 98 domů.
Politická orientace obyvatelstva obce:
Politická orientace německého obyvatelstva Bílého Potoka ve 20. století odpovídala vývoji celých Sudet. Po první světové válce se museli místní Němci smířit se vznikem Československa. První Češi se v obci objevili při převzetí celnice. Velký vliv německých křesťanských sociálů v Bílém Potoku po roce 1918 byl před rokem 1938 vystřídán ještě výraznějším vlivem henleinovců. Po mnichovské konferenci připadl okres Jeseník i obec Bílý Potok Německu.
Obecní správa:
1848 bylo spravování obce šoltýsem zrušeno a svobodnými tajnými volbami vstoupil v platnost demokratický obecní řád. Sestával ze starosty (předsedy) a obecního výboru. Prospěšná budovatelská práce byla správou obce řešena k plné spokojenosti občanů Bílého Potoka; zmiňuje se stavba silnice ve vesnici, regulace potoka, elektrifikace obce a osady Kohout v roce 1930, zřízení mateřské školy, stavba jatek, pořízení pohřebního vozu atd. Mimoto vlastnila obec 2 školní domy, 2 chudobince, 1 požární zbrojnici a obecní knihovnu.
Státní úřady:

Celní úřad působí v Bílém Potoku až do září 1938. Zde se provádělo odbavování pohraničního styku do Pačkova. Vedoucím byl český celní úředník Olšina. Mimo něho zastávali ještě další, do Bílého Potoka přiděleni „Financi“ na státní hranici a na celním úřadě, svoji denní a noční službu. Jejich úkolem bylo také chytit osoby ilegálně přecházející hranici a pašeráky.

Vlevo – celnice/mateřská škola (čp.116)

Pošta se nacházela v domě poštovního úředníka a proto častěji měnila místo. K poště patřil úředník a poštovní doručovatelka.









Pošta (čp.107)

Škola:

Dá se předpokládat, že se stavbou kostela vznikla i škola. První zmínku o existenci školy máme ale až z roku 1579, kdy Joachim Tschirnin z Fuchswinklu přislíbil přispět na stavbu školy a fary. Ke stavbě druhé budovy nedošlo. Zdá se, že škola existuje, když sem dochází a vyučuje učitel z Javorníka.
Kolem roku 1638 vyučuje javornický kantor, který zároveň vede účty kostela. 1761 došlo ke stavbě jednotřídní školy, kde se vyučovalo až do roku 1803. Pro nedostatek místa následovala přestavba tohoto domu. V roce 1810 byla pod patronací vratislavského biskupa postavena zcela nová škola, do které chodilo v roce 1820 133 dětí. 1876 bylo opět málo prostoru a tak se za starosty Franze Rittnera 1880 rozhodlo postavit dvoutřídní školu s bytem pro učitele.
V roce 1846 byla zřízena v obci přadlácká škola,do které se přihlásilo 22 zájemců.O rok později už jen 12.

              Stará škola/později obecní úřad/                                    Nová škola (čp.16)
           spořitelna a úvěrní pokladna (čp.14)

Mateřská škola:

Začátkem roku 1940 byla v prostorách bývalého celního úřadu otevřena mateřská škola.
Kostel:
Dějiny kostela sv. Vavřince v Bílém Potoce jsou uvedeny na dřevěné desce, která se nachází v předsíni budovy kostela na zdi. Původní kostel sv. Vavřince pocházel ze stejné doby jako kostel sv. Kříže v Javorníku,
z období přechodu od románského ke gotickému stylu. Kaplanství bylo povýšeno na farnost roku 1862. Kostel byl v éře zápasu katolické církve, resp. vratislavského biskupství s Bismarkovou proticírkevní politikou zbořen a na jeho místě byl roku 1895 pod patronací kardinála Georga Koppa vystavěn kostel nový v pseudohistorickém slohu. V roce 1874 nastoupil na faru v Bílém Potoce farář Albert Engelbrecher a zjistil, že kostel je pro asi 900 obyvatel příliš malý a jeho stavba ve špatném stavu.1893–1895 se staví nový kostel. Plány nového kostela pořídil vídeňský architekt, stavbu provedl stavitel Alois Utner z Javorníku.

Starý kostel do roku 1893                             Nový kostel po roce 1895 

V roce 1916 byly tři zvony z farního kostela v Bílém Potoku a zvon z kaple z Kohoutu odvezeny k válečným účelům (roztaveny). Po skončení prví světové války, ze sbírek a darů byl pořízen „fond zvonů“, takže mohl v roce 1922 kardinál Rudolf Bertram posvětit nové zvony.

Nové zvony

Kaple Kohout:

V kapli v Kohoutu, postavené 1881-1882, byla 2x v roce bílopotockým farářem sloužena bohoslužba.

Rolnictví, chov dobytka a lesní hospodářství:

Koncem 18. století patřil Bílý Potok mezi zámožné vesnice a důchod jeho obyvatel byl v roce 1788 odhadnut na 7241 zl. 50 kr.
Koncem  19. a na začátku 20. století se většina obyvatelstva  živila zemědělstvím. Někteří sedláci provozovali vedle zemědělství ještě lesní hospodářství. Vedle rolnictví, které dávalo většinou obilí a okopaniny, chovali se koně, skot a prasata, jakož i kozy a drůbež.
I další moderní provozy souvisely se zemědělským charakterem obce, v roce 1848 vznikla družstevní palírna a roku 1858 byl otevřen lihovar.
V dubnu 1920 odkoupil statek v Bílém Potoku  a osadu Kohout od dědiců Vinzenze Priessnitze    Dr. agr. Erich Lundwall. Pod jeho vedením statky dobře prosperovaly. Na svých usedlostech provedl rozličné přestavby. Patřil k nejvýznamnějším chovatelům německého ušlechtilého prasete, ve vepříně jich bylo na 300 kusů. Byl známý také jako chovatel koní. Ve stájích měl na 100 kusů hovězího dobytka. Dále se orientoval na chov karakulských ovcí o 60 kusech a to pro kožky jehňat (tzv. perzián). K obdělávání půdy začal používat první traktory. Pro chov ryb byly založeny tři rybníky. V obci působilo několik včelařů.
1929 za kruté zimy klesnou teploty až na - 36 stupňů.
Obchodní a řemeslnické provozy:V období 1900 - 1945 byly v Bílém Potoku a v osadě Kohout  3 obchody potravinářské a se smíšeným zbožím, 3 obchody s mlékem, máslem a vejci, 1 obchod s jízdními koly, 1 trafika, 2 pekařství, 2 řeznictví, holičství, 4 hostince,  1 malíř, 1 sedlář, 2 kováři, 3 krejčí, 3 dámské švadleny, 7 ševců, 2 výrobci vozů, 4 truhláři, cihelna a pískovna.
Spolky:Společenský a kulturní život v období 1900 – 1945 byl v obci velice pestrý a aktivní. V obci byly založeny a působily tyto spolky a organizace: Sbor dobrovolných hasičů, Německý tělocvičný spolek, Katolický lidový spolek, Spořitelna a úvěrní pokladna, Zemědělský klub, Spolek pro pojištění dobytka, Lovecká společnost, Výmlatní společenství, Kostelní sbor a Hudební kapela.
Významné osobnosti:Do dějin obce se významně zapsal vodoléčitel z Gräfenberku Vincenz Priessnitz (1799 - 1851), který roku 1841 zakoupil statek Kohout od Antona von Wischetzji z Nisy za kupní cenu 72 000 zlatých konvenční měny. Priessnitz se pokusil velmi podnětně zmodernizovat svůj statek a dokonce zde postavil první parní mlýn ve Slezsku. Po jeho smrti byl statek ve vlastnictví Priessnitzovy rodiny až do roku 1887.

Druhou osobností, která uvedla Bílý Potok v širší povědomí, byl místní rodák, úspěšný herec evropského renomé a dramatik Rudolf Rittner (30.6.1869 – 4.2.1943). Po ukončení herecké dráhy (v roce 1908) se vrátil do Bílého Potoka a nechal si podle vlastního návrhu vystavět bizarní zámeček (postaven v letech 1903 -1908, kulturní památka), který je nazýván „Kozí hrádek“, protože zde pěstoval vedle drůbeže i kozy. Součástí zámečku byla krásná zahrada s rybníčkem.

Rudolf Rittner je pochován na místním hřbitově ač si přál, aby jeho tělo bylo po smrti spáleno a jeho prach rozhozen kolem rybníčka v jeho zahradě. Pouze nenápadná náhrobní deska připomíná, že je zde pochován slavný německý herec.

Některé další historické fotografie
Kliknutím fota zvětšíte





Fota současné osady Kohout

Exnerova kaple:

Kapli postavil v roce 1867 na svém pozemku na okraji lesa sedlák Johann Exner z vděčnosti za záchranu jeho ženy při onemocnění tyfem. Oltářní obraz, namalovaný malířem Bauchem z Vidnavy, představoval „Matku Boží bolestnou“.Pozn: (nezachovala se)

Použitý materiál, informace byly čerpány:

Jesenicko v období feudalismu do roku 1948, Dr. Rudolf Zuber a kolektiv, 1966
Jauernig und das Jauerniger Ländchen, 1983 a 1995
Vlastivěda šumperského  okresu, Miloš Melzer – Jindřich Schulz s kolektivem
Severní Morava, Vlastivědný sborník, svazek 77, Šumperk 1999
Rudolf Rittner, Vlastivědné Muzeum v Šumperku, Rudolf Zuber
Archiv obce Bílý Potok, Inventáře a katalogy SOkA Jeseník,. Mgr. Květoslav Growka
Historické proměny pohraničí, Otakar Káňa
Pečeti a znaky obcí na Jesenicku, Karel Műller
Bílý Potok (Javorník) - Wikipedie
www.rychleby.cz 
Informace zpracoval Valentin Tvarůžka
                      Fotogalerie B. Potoka

Nový kostel po roce 1895