O Rychlebech
Až se budete vracet po silnici z Javorníku směrem k Žulové, zkuste odbočit vpravo. Cesta vás zavede do krásného Račího údolí, kterým protéká Račí potok. Na jeho levém břehu nad cestou běžící dále mezi vrchy k polské hranici spatříte zbytky kdysi velkého hradu Rychleby, který patřil mezi nejnepřístupnější v kraji na sever od Jeseníků. A právě k tomuto místu se vztahuje tato pověst:
V dávných dobách žil na hradu Rychleby rytíř Černot. Hrad strážil společně s protilehlým Pustým Hrádkem kupeckou cestu k Baltu. Denně pod hradem projížděly formanské vozy naložené drahými látkami, vínem, zbraněmi, vzácnými ozdobami, ale také s předměty denní potřeby. Černot ochraně této obchodní stezky zasvětil celý život. Když na něj po čase začalo doléhat stáří, bál se, že již své poslání nemůže plnit tak jako dříve. Žádal proto knížete, aby za něj poslal na hrad následovníka a Gerontovi pak vykázal dvorec v nějaké z okolních vsí.
Jednoho večera za bezhvězdné noci přijel k branám hradu malý průvod. V čele stál rytíř v zelené zbroji a prosil o vpuštění. Černot neznámého přijal v domnění, že je to jeho nástupce, kterého posílá kníže. Zelený rytíř byl však obávaný loupežník. Kupci, kteří dříve projížděli jeho územím, se mu nyní raději velkým obloukem vyhýbali. Opustil tedy svůj hrad s hrstkou věrných a hledal si sídlo jinde. Rychleby ho zlákaly svou nepřístupností a tak se rozhodl, že se zde usídlí. Sotva mu otevřeli hradní zbrojnoši bránu, zaútočil na Gernota a jeho lid a ti, kteří se k němu nepřidali, skončili v temném sklepení hradu.
Brzy se do nového loupežníkova sídla začali trousit cizí rytíři. Měli sice lesklou zbroj a honosné erby, ale jejich tváře a mravy prozrazovaly, že se živí podobným řemeslem jako majitel hradu. Lid v okolí se třásl hrůzou, zvlášť, když se začalo proslýchat, že jejich nový pán je spolčený s temnými silami a že jej dokonce sám ďábel chrání a radí mu. Kdo mohl, raději z kraje odešel. Pole pustla, klid a štěstí obyvatel ustoupily strachu a bídě.
Jednoho dne se Zelenému rytíři podařilo zmocnit se nadmíru sličné dívky, ke které zahořel láskou. Kumpánům ji představil jako svou nevěstu. Hned druhý den nechal do hradu přivléci kněze, aby ho s dívkou oddal. Kněz se však odmítl podřídit rytířově vůli, a tak byl na jeho rozkaz shozen z ochozu hradu. Ale ani dívka nebyla ochotná dát ruku takovému násilníkovi, a tak ji rytířovi pacholci hodili do temnice, kde s hrůzou objevila kosti mnoha zabitých paní a dívek.
Kníže po mnoha stížnostech poddaných nakonec proti rytíři zasáhl a hrad dobyl. Kraj tak zbavil strachu. Zelený rytíř, kterého chránily pekelné síly, však uprchl a krásnou dívku za trest, že nechtěla utéci s ním, proměnil v hada.
Po mnoha letech se dozvěděl jeden chudý tkalcovský tovaryš z Vilémovi, že ve zříceninách hradu jsou ukryty velké poklady, jejichž strážcem je prý velký had, který drží v ústech zlatý klíč. Odvážlivec, který klíč vezme svými ústy, vysvobodí dívku zakletou v hada a zlatým klíčkem pak může otevřít tajnou branku ke sklepení naplněnému nesmírnými poklady.
Tovaryš se tedy vybral jednoho dne na hrad a začal kopat v místě, kde si myslel, že bude vchod do sklepení. Po chvíli vskutku odkryl jakýsi otvor, z něhož se začal soukat velikánský had se zlatým klíčem v tlamičce. Mladíkovo zděšení se proměnilo v úžas, když had promluvil a slíbil, že mu dá veliké poklady, jestli dovolí, aby se kolem něho ovinul a vložil mu zlatý klíček do úst. Mládenec ke zkoušce svolil a had se mu tedy začal ovíjet od nohou kolem těla. Když se však jeho silné svaly dotkly hrudi, mládenec strachy hlasitě vykřikl. Vtom se s hromovým rachotem, do kterého zazníval tichý dívčí pláč, sklepení zavalilo a had zmizel.
Tovaryše našli lidé ležet v mdlobách na louce u Javorníka, kde jim vypověděl, co se mu přihodilo. Od těch dob se nikdo jiný nepokusil na hradě hledat poklad, a tak krásná dívka a sklepení plné zlata čeká na jiného odvážlivce.
Zpět na pověsti
Zpět na pověsti
