Čertova kazatelna
Přestože ve středověku vedla Račím údolím důležitá obchodní cesta, byla v době třicetileté války v tomto kraji veliká bída. Švédové drancovali co mohli, a co neodnesli, to alespoň podpálili.
V nejbližším městečku Javorníku se scházeli na rychtě sedláci na porady, jak nejlépe uchránit své vesnice od válečné zkázy. Jednou šel na rychtu i vlčický sedlák Ryška. Cestou mu hlavou probleskla vzpomínka na nebožku manželku, která zemřela toho jara, a taky na děti – dvě hubená děvčátka a dva syny. Nejstarší Josef byl již dlouho na vojně a zbývající tři děti mu pomáhaly s jeho chudým hospodářstvím.
Na rychtě se sedláci smluvili na tajný útok proti Švédům a po složení přísahy mlčení se rozešli do svých stavení. Přísahal i Ryška.
Na rychtě se sedláci smluvili na tajný útok proti Švédům a po složení přísahy mlčení se rozešli do svých stavení. Přísahal i Ryška.
Když šel domů z porady, krátil si cestu přes kopec kolem poutního kostelíka sv. Antonína.
Nad Račím údolím se mu na převislém balvanu ukázal muž v kněžském rouchu. Kápi měl hluboko staženou do obličeje, takže mu nebylo vidět do očí. „Příteli,“ oslovil Ryšku neznámý, „když prozradíš Švédům, na čem jste se ujednali na poradě, dostaneš bohatou odměnu a poté, co Švédové zvítězí, jistě i nejlepší statek v okolí.“ Ryšku ta představa zlákala, obraz hladových dětí a kamenitého neúrodného pole jej trápil každý den.
Večer, jakmile děti usnuly, vypravil se opatrně do nepřátelského tábora a tam prozradil tajnou úmluvu. Pytel zlaťáků, které dostal, schoval doma tiše pod postel.
Tři údery zvonu byly ujednaným znamením k nástupu proti Švédům. Švédové však byli připraveni a nastala krvavá řež. Josef Ryška, který bojoval v prvních řadách, padl. Když se to jeho otec dozvěděl, s bolestí utíkal domů. Všechny okolní vesnice i Vlčice hořely a Švédové rabovali ve staveních. Ryškovi uhořely děti i peníze. Jak to sedlák viděl, div nezešílel. Rval si vlasy a utíkal do Račího údolí ke kameni, kde tenkrát potkal mnicha v kápi. Pochopil již, že to nebyl kněz, ale sám ďábel. Volal ho, žádal si slíbené štěstí a bohatství. Nakonec v zoufalství skočil ze skály. Poslední, co slyšel, byl chechot ďábla, který mohutněl odrazy od okolních skal. Od té doby se balvan, na kterém kázal ďábel, nazývá Čertova kazatelna.
Zpět na pověsti
Zpět na pověsti
