|
Javorník V Javorníku také můžete navštívit místní muzeum věnované hudebnímu skladateli, výbornému houslistovi a dirigentovi Karlu Dittersovi z Dittersrdorfu. Ten v roce 1769 přijal pozvání biskupa Filipa Gotharda Schaffgotsche (1716 - 1795), a přijal místo kapelníka zámeckého orchestru. Ditters za téměř třicet let pobytu v Javorníku složil na čtyřicet komických oper, čímž se stal jedním ze zakladatelů německé komické opery. Roku 1856 a 1857 se stal zámek svědkem dvou návštěv básníka Josefa von Eichendorffa, významného představitele německého romantismu. Na jeho počest je pojmenována kamenná vyhlídka před zámkem, odkud je velmi dobrý výhled do Polska, především na blízká jezera – Otmuchovské a Niské.Turistickou zajímavostí je i nejstarší památka města, hřbitovní kostel sv. Kříže ze 13. století, který je typický pro přechod románské architektury ke gotické. V jeho těsné blízkosti byly zjištěny pozůstatky tvrze z 13. až 15. století. Památný je barokní kostel Nejsvětější Trojice z let 1715-1725 s cenným interiérem. Za zmínku určitě stojí i Mariánský sloup na náměstí z roku 1723 a klasicistní sousoší sv. Jana Nepomuckého s datem 1812 . Na náměstí a v jeho okolí je památkově chráněno několik městských, většinou klasicistních domů z první poloviny 19. století.V místní části Travná se nachází farní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v novogotickém stylu. U kaple za vsí začíná křížová cesta se 14 zastaveními, sochařské dílo z přelomu 19. a 20. století (kulturní památka), u kaple je pramen se „zázračnou“ vodou sv. Marie Selettské. Letní rekreace v Javorníku nabízí návštěvníkům širokou nabídku sportovního vyžití. Pro milovníky cykloturistiky jsou vybudovány nové cyklotrasy, nejen regionálního charakteru, ale i přeshraniční česko-polská cyklotrasa. Vyznavači pěší turistiky mohou využít dobře značených turistických tras , které je zavedou ke zříceninám hradu Rychleby. V hluboce zaříznutém údolí Račího potoka se nachází skalní útvar Čertovy kazatelny.Zimní rekreace nabízí možnost výletů v Rychlebských horách, pro méně náročné lyžaře jízdu na běžkách, krytý bazen. ZALOŽENÍ MĚSTA JAVORNÍKU Název města je slovanského původu a je odvozen od javoru, resp. od přídavného jména javorný, tj. javorový les, vrch a podobně. Od 16. století bylo rozlišováno město Javorník od stejnojmenné vsi, ale nejčastěji byla celá tato lokalita označována podle zdejšího hradu a pozdějšího zámku Jánský Vrch.Javorník leží v místech, kde severní svahy Rychlebských hor přecházejí do úrodné roviny Vidnavské nížiny směrem na severovýchod k polské řece Nise.Javorník je sice výslovně uveden v historických pramenech k roku 1291, ale zcela nepochybně vznikl aspoň o několik desítek let dříve. Velmi brzy se objevuje ve zprávách i zdejší hrad a kostel. Lze předpokládat, i vzhledem k názvu sídliště, že kolonizace této lokality navazovala na nějakou ještě starší slovanskou osadu. Majetková práva k hradu jsou zpočátku nejasná, teprve od konce 14. století je jistá jeho příslušnost k majetku vratislavského biskupství, kterému patřila již ves pod hradem. Část osady v podhradí nabývala postupně městský ráz a roku 1373 je poprvé - vedle vsi - uváděno i město Javorník, i když si tato lokalita na opravdová městská privilegia musela ještě počkat.V létě 1960 byly k Javorníku připojeny dříve samostatné obce Travná a Zálesí. V roce 1976 byly s tímto městem sloučeny i další obce, a sice již dříve spojené lokality Bílý Potok a Horní Hoštice, a dočasně v letech 1985 až 1990 také Uhelná a Vlčice.Historie Javorníka byla ve středověku mnohem bohatší, než tomu bylo v novověku a zejména po roce 1945. POČET OBYVATEL V roce 1850 měl celý Javorník, tj. město, vesnice i Jánský Vrch, ještě 3156 obyvatel, ale potom v tomto směru stagnoval, takže v roce 1900 měl opět 3095 obyvatel. Bylo to do roku 1918 beze zbytku město německé, teprve po roce 1918 se zde uplatnila česká menšina, která se do roku 1930 rozrostla na 111 osob (z 3067 obyvatel). Velmi nepříznivý vývoj nastal po roce 1945, kdy po odsunu Němců bylo roku 1950 v městečku již jenom 1803 obyvatel.
CHARAKTERISTIKA REGIONU Rychlebské hory mají střední nadmořskou výšku 644,7 m.n.m. Tvoří přirozenou historickou hranici mezi Slezskem, Kladskem a Moravou. Tyto tři země se stýkají téměř přesně na nejvyšším bodě území, hoře Smrku ( 1125 m ). Rychlebské hory sousední na jihozápadě s Králickým Sněžníkem, od kterého jej odděluje Kladské sedlo, na jihu s Hanušovickou vrchovinou, jež oddělují níže položené plošiny táhnoucí se od Starého Města pod Sněžníkem směrem na východ k Ramzové, na východě pak od Hrubého Jeseníku Ramzovské sedlo s údolím vedoucí přes Lipovou a Jeseník a taktéž na východě od Zlatohorské vrchoviny údolí vedoucí přes Českou Ves, Písečnou, Supíkovice až do Velkých Kunětic. PRUMYSL Za biskupa Jana Thurzy se přímo pod zámkem a v bezprostředním okolí začala těžit stříbrná a také železná ruda, vznikla zde i hornická osada, byla postavena huť i hamr. Pro Javorník to znamenalo sice rozkvět, ale jenom dočasný, do konce 16. století. V roce 1549 se Javorník dočkal udělení městských privilegií, včetně možnosti vlastních cechů, trhů a samosprávy. Z této doby je také první zpráva o zdejší škole, která ve skutečnosti byla mnohem starší. V roce 1576 postihl město velký požár.V roce 1833 zde sice byla postavena vápenka, o něco později i velké bělidlo, ale počet tkalcovských a soukenických mistrů ve městě stále klesal.Nejvýznamnější institucí v místě bylo i nadále komorní ředitelství. Průmysl se v Javorníku nerozvinul, i když v okolí se určitou dobu po roce 1848 dolovala arzénová a také olověná i stříbrná ruda. Od konce 19. století (1897) byl sice Javorník spojen s ostatními světem lokální železnicí a vznikaly zde různé menší podniky a živnosti (např. kartonážka), ale ty většinou sloužily jenom potřebám města a okolí (např. městská plynárna); městský a panský pivovar naopak zanikly.Podstatné změny k lepšímu se bohužel Javorník nedočkal ani po roce 1945. Po odsunu německého obyvatelstva se sem sice nastěhovalo dost českých lidí, ale většina dosavadních hospodářských a společenských svazků byla zpřetrhána. Majetek vratislavského arcibiskupství byl konfiskován až po roce 1948 a lesy byly rozděleny mezi různé státní lesní závody, z nichž jeden byl přímo v Javorníku. V Javorníku nakonec nezůstal žádný větší podnik, určitou náhradou měla být výroba kovového nabytku a plyšových hraček. Velké plány byly spojeny s geologickým průzkumem a s perspektivami dolování uranové rudy, což přineslo městu i některé finance, ale původní rozmach se brzy zúžil na minimum. Nakonec zde byl, spíše ze sociálních důvodů, vybudován elektrotechnický závod bývalého národního podniku MEZ Postřelmov, ale ten nenašel v nových podmínkách uplatnění a byl zastaven. ROZVOJ K novému rozkvětu došlo až v 18. století, zejména v letech 1725-26, kdy byly ve městě postaveny kostel, fara, škola a radnice (stará radnice byla přebudována na pivovar). Zdejší fara se stala od roku 1733 zároveň sídlem arcikněžství.V roce 1825 přišla pohroma v podobě velkého požáru, který ve městě zničil 104 domů, včetně radnice, fary, částečně i farního kostela, vrchnostenského úřadu, panského dvora a také největší textilní manufaktury, která zde působila již od roku 1760. ZEMĚDĚLSTVÍ Komorní ředitelství s hlavní pokladnou a lesní správou na Jánském Vrchu spravovalo ohromný pozemkový majetek vratislavských biskupů (od r. 1930 arcibiskupů), který měl v roce 1900 celkovou výměru 34600 ha veškeré půdy, z toho přes třicet tisíc hektarů lesů, a vedle toho k němu patřilo i několik průmyslových podniků. První pozemková reforma po roce 1918 se tohoto majetku téměř nedotkla, bylo z něj rozparcelováno jenom 321 ha, z nichž připadalo na javornický dvůr s rozlohou 108 ha dokonce jenom 5 ha. V rámci celého Frývaldovska se komorní ředitelství dost významně podílelo i na těžby žuly. Zemědělství si až do nejnovější doby uchovalo značný význam nejen v Javorníku vsi, ale také ve městě, jehož singulární společenství vlastnilo lesní statek v rozsahu 277 ha.Javorník se zemědělsky produktivním okolím se stal přirozeným centrem Semenářského státního statku (Osevy), jehož počátky spadají již do roku 1949 a základem byla půda pastvinářského družstva a konfiskovaných velkostatků. V roce 1950 bylo založeno i v Javorníku JZD, ale to se v roce 1974 spojilo s družstvem v Bernarticích, které naopak v roce 1980 v rámci delimitace předalo katastr Javorníka opět do péče Státního statku v Javorníku. V letech 1951-60 byl s javornickým statkem dočasně spojen i Státní statek v Žulové a v letech 1955-60 převzal dokonce Státní statek Javorník neobdělanou půdu v celé oblasti tehdejšího okresu Jeseník, takže hospodařil na 7235 hektarech a ve 29 místech, což bylo naprosto neúnosné. V letech 1962-63 převzal statek v Javorníku pozemky družstev ve Vlčicích a Bílé Vodě, takže opět obhospodařoval přes 5600 ha půdy. Zároveň byl od roku 1963 tento statek označen jako semenářský podnik, který se orientoval na pěstování a výrobu osiv, zejména obilovin, hrachu a lnu. V Javorníku vzniklo též středisko společných zemědělských podniků Oseva. V Javorníku vzniklo též středisko společných zemědělských podniků Agropodnik a Agrostav s centry v Šumperku. Na tradici arcibiskupského lesního úřadu navázalo od roku 1946 ředitelství státních lesů a po převzetí církevních lesů ředitelství Lesního závodu, které má na starosti přes 3000 ha lesů; jeho součástí je lesní správa Jánský Vrch. Použitý materiál: informace byly čerpány z publikace : Vlastivěda šumperského okresu, Miloš Melzer - Jindřich Schulz s kolektivem, vydalo Okresní vlastivědné muzeum ve spolupráci s Okresním úřadem v Šumperku, 1993. Radim Hédl, text článku publikovaného v časopise Živa v roce 2001, čísle 2. |
